švarný junák: Rumunsko

Všechno to začalo úplně nevině. Objednal jsem si zájezd u Kudrny, mělo to být krásné, dobrodružné a vodácké putování Rumunskem. Bohužel se nenaplnila kapacita zájezdu a z výletu sešlo. Co teď? Dovolená už byla naplánovaná a já se do divočiny těšil. Nezbylo než vodu vyměnit za hory, koupit mapy, lístek na vlak a do Rumun se vydat po vlastní ose. A kam? Do hor! Do Transylvánie!

Aby bylo jasno hned od začátku, jezdit do rumunských hor na jaře je hloupost. Čeká tam totiž na člověk spousta sněhu a je úplně jedno, že "už je přeci květen." Představu o tom jaké počasí tam na mne čeká jsem moc neměl. Plán zněl strávit pokud možno co nejvíce času v pohoří Bucegi a nedovolí-li počasí cestovat po městech Transylvánie. První zastávka však byla v Budapešti. Jen pár hodin, ale stejně jsem stihl přijít o stan. Sakra! Pořád byl připnutý na batohu a najednou ouha. Stan pryč a vlak odjíždí za pár minut. Stihl jsem jen v běhu prohledat poslední místa kde jsem byl, pokrčit rameny a vydat se za dobrodružstvím. Bohužel větším, než bylo v plánu.

Hrad Bran

Člověk si nestačil ani pořádně poplakat a už byl v Rumunsku. Sibiu, Brašov a pak hrad Bran ten Drákulův (jeden z mnoha). Dříve tu na turisty čekali zavření lidé ve skříních a bafali na ně, ale už toho nechali. Kdysi tu z toho totiž jeden americký turista dostal infarkt. Dnes hrad strašidelné místo opravdu nepřipomíná, spíš sem čekal kde na mne vykoukne první načančaná princezna.